Když koně „neposlouchají“

Váhala jsem, zda napsat tento příspěvek, abych pouze nepopisovala něco, co je očividné a všeobecně známé. Ale tvrdnoucí rysy a stížnosti jezdců, jezdících občas na naší jízdárně, mě přesvědčily, že to všechno asi tak očividné a známé není. Jde mi jen o posun úhlu pohledu, který je zcela drobný, ale v praxi může přinést obrovskou změnu.

Typická situace: jezdkyně na Eshlince (velice citlivá, achaltekinská kobylka) se potácí po klikaté čáře kolem obvodu jízdárny. Eshla má hlavu nahoře a oči tak trochu vytřeštěné. Z mého pohledu řeší rozevláté ruce jezdce, holeně, které jí něco signalizují, ale čert aby se v tom vyznal a navíc soused vytahuje z garáže traktor. Ale z pohledu toho, kdo se dívá ze země, je vždy vše jasné, že? Výsledkem je ne zrovna elegantní pohyb koně i jezdce a kůň, jehož nervová soustava je značně zahlcená. Stejně tak nervová soustava jezdkyně. Té už se v hlavě rozběhl kolotoč. Ozývá se hlásek a říká: “ To je nemožná kobyla. Tomu koni minule stačilo zatahat za otěž a už zatáčel.““ nebo „A všichni se dívají, jak se tu ztrapňuji.“ a také „Tohle si ten kůň nesmí dovolovat.“

Zvlášť tu větu o tom dovolování cítím často. A taky často vídám krásné, jemné a intuitivní ženy, které mají tak citlivé mentální anténky, že stačí málo a koník by jim jezdil jen na přenos myšlenek. Ale někdo jim kdysi na jízdárně řekl, že musí být tvrdší a důraznější. A tak při práci ze země i ze sedla nasadí sveřepý výraz, úsečnými pokyny koně neustále někam manipulují  a raději moc nechválí, aby nebyly „měkké“. A když už chválu, tak takovým tónem, aby v ní zaznívala vzdálená výhružka, že laskavá tvář může zase honem rychle zmizet. A je na nich vidět, že jim tahle role nesedí a že takto si to ve svých snech nepředstavovaly.

Důraznost je na místě, pokud vás kůň ohrožuje a nerespektuje váš prostor. Při procesu výuky, práce ze sedla i ze země, je vše otázkou motivace, promyšleného postupu, vhodných pracovních podmínek pro koně a vašeho vztahu.

Pokud tedy kůň „neposlouchá“ (tj. reakce není taková, jakou si představujete), položte si následující otázky:

1. Nebolí ho něco? Z výzkumů zas a znovu vyplývá, že většina neposlušnosti koní vychází z bolesti. Bolet mohou namožená záda, otlaky od sedla, udidlo necitlivě působící v hubě i utažený nánosník, špatně upravená kopyta, vředy v žaludku a milion dalších věcí. Nevím jak vy, ale já, když mě něco bolí, jsem vzteklá a extrémně protivná. Je s podivem, jak i koně s chronickou bolestí často ochotně vycházejí člověku vstříc. Strašně dlouho se snaží, bolavou část těla zkoušejí při práci šetřit, z čehož vznikají nepravidelné chody a křiví koně, a sesypou se až když už je to neúnosné. Míra odevzdanosti a tolerance k bolesti závisí na povaze toho kterého koně.
2. Je fyzicky a psychicky v pohodě? Neobtěžují jej ovádi? Není mu horko? Zvlášť pokud vás kůň vidí poprvé a nemáte spolu ještě nastřádáno do „kasičky“ vzájemné důvěry a příjemných zážitků, může mít problém se vám odevzdat a následovat vás. Hlavně když z vás cítí nejistotu a vztek. Dá vám najevo, že celá situace je pro něj příliš psychicky náročná a bude se snažit z ní utéct do bezpečí stáda. Tady je ten klíčový okamžik, kdy je potřeba rozdýchat případný vztek a frustraci, vnitřně se naladit láskyplně a klidně a nabídnout koni sama sebe s takovým vyzařováním, aby se jen mohl koupat v auře klidného sebevědomí a lásky, která se kolem vás rozprostírá. To se pak jakoby zázrakem uklidní a konečně mu bude s vámi dobře. A to nezní jako snadný úkol, že?
3. Co jsem udělal(a) pro to, aby kůň se mnou na jízdárně chtěl být? Kůň vám nic nedluží. I když vás váš kůň stojí majlant a jezdecký koníček vám vysál bankovní účet, koni je to jedno. Vy si ho musíte „koupit“ pokaždé znovu. Svým vyzařováním, chováním, laskavostí a důvtipem. Musíte totiž vymyslet, jak pro koně udělat společně strávený čas na jízdárně natolik zajímavým, aby se na něj těšil. Čas strávěný na jízdárně není určen primárně pro vás, ale pro koně. Měl by se smysluplně protáhnout, procvičit si svaly a rovnováhu a také potrápit hlavu, vyřešit nové úkoly a dostat hodně odměn a chvály. Zas a znovu se mi ukazuje, že kůň cítí jezdcovo nadšení a nasává ho jako houba. Pokud se koni něco povede, sebemenší pokrok, vybuchujte nadšením jako ohňostroj (stačí i vnitřně). Koně hodně chvalte, odměňujte, přizpůsobujte trénink jeho temperamentu, schopnosti se soustředit a pokročilosti. Prokládejte práci ze sedla prací ze země a zařaďte i pauzy, ve kterých neděláte vůbec nic. Jen tak lelkujete a nabíráte síly na další výzvy. Pokud to neděláte, takový cilivý kůň, jako je Eshly, pak zcela očividně klopýtá pod tlakem jezdcova vzteku a otrávenosti. Je vidět, že by chtěla vyhovět a být pochválena, ale pořád je vše špatně a ona neví proč. A není to veselý pohled.
4. Dávám koni jasné pokyny ze země i ze sedla? Koně reagují velice přesně. Dokonce i ve chvílích, kdy jim rukama a hlasem říkáte jedno a zbytkem těla pravý opak. Pak si něco z toho vyberou a nabídnou. Snaží se odhadnout, co jste vlastně chtěli. Jak byste se cítili, kdybyste v práci postupovali přesně podle pokynů, ale neustále slyšeli, že jste tupí a nemožní a vše je špatně? Nechte se natočit na video při práci ze sedla i ze země. Budete překvapení, kolik pohybů a gest děláte, aniž byste si to uvědomovali. A buďte vděční za koně, kteří zůstali jemní natolik, aby se všechny vaše signály snažili přečíst.

Eshly, jejíž citlivost je velkým učitelem.