Včera nás navštívila naše skvělá veterinářka Věrka Vlachová a rovnala Surince záda. Při té příležitosti jsem si opět připomněla, čím vším ta kobylka prošla (týrání, podvýživa) a poslouchala jsem Věrku, jak vypočítává, co všechno má Suri ztuhlé, které obratle jsou posunuté a co všechno jí bolí. Uvědomila jsem si, že by stálo za to připomenout, jak neskutečně tvrdí koně dokáží být a jak potichu dovedou trpět. Ani lidé, kteří se kolem koní pohybují denně, si velmi často nevšimnou nepravidelností v jejich pohybu nebo neochotě k určitým cviků, ohnutím apod. Za tím vším je vždycky bolest. A vzpomeňte si sami na sebe, jak se svět scvrkne na jeden jediný problém, když vás něco bolí. Suri jsem do teď nijak nezatěžovala, protože podle pohybu zadních nohou jsem viděla, že vše není jak má být. Stádo Suri nutí k neustálému pohybu (což je dobře), ale je těžké si představit, že to zvíře už za poslední roky přijalo bolest jako nedílnou součást všech svých dní. Kromě ztuhlých svalů jsme našly tři posunuté obratle a posunuté křížokyčelní spojení (ten „hrbolek na zadku“).
Ne všechno šlo srovnat na první sezení s Dornovou metodou. Podařilo se vrátit dva obratle na místo, uvolnit většinu zatuhlin. Suri spolupracovala nádherně. Přesně vnímala, co se s ní děje a aktivně pomáhala. Za čtrnáct dní ji čeká další terapie a snad se podaří dorovnat i to, co se včera vzpíralo. Při masáži Věrka zkonstatovala, že Suri má záda typická pro koně, kteří byli obsedáni příliš brzy a i když jejich tělo ještě nebylo dostatečně vyvinuté, chtělo se toho po ní přiliš mnoho.U koní se vůbec hodně věcí dělá buď proto, „že se to tak přeci vždycky dělalo“ a nebo proto, že je to finančně výhodné – např. koně urychlit, naučit ho příliš brzy příliš mnoho, přetížit ho, ale prodat ho nějakému ježdění chtivému člověku za hodně peněz, protože má sportovní výkonnost. To, že Suri má v deseti letech kondici jak koňská důchodkyně, už se neřeší. Prostě zničený, opotřebovaný kůň, který si některé následky ponese až do smrti, i přes sebelepší péči u nás.
Je potřeba si uvědomit, že koňská záda nejsou od přírody určena k tomu, aby nesla jezdce. Je potřeba ho k tomu pečlivě a promyšleně připravit vhodnou gymnastikou a posilováním a také počkat, až se kostra a svalstvo dostatečně vyvine.Další veledůležitá věc je padnoucí kvalitní sedlo a citlivá práce s ohlávkou nebo s uzdečkou (s tím, co má kůň na hlavě během ježdění).
Mnozí naši návštěvníci jsou překvapeni naším jemným a citlivým přístupem ke koním. Něco třeba už okoukali v jezdeckých klubech a vzali to jako normu. A u nás najednou vidí ohleduplnost, úctu ke koni, neustálou starost o to, zda není koni způsobeno zybtečné nepohodlí nebo bolest. Spoustu věcí si děláme „po svém“ – např. pokud možno nenasedáme na koně ze země, ale ze stoličky – šetříme mu záda a neničíme sedla. Pokud jako pokyn stačí nepatrné gesto, vystačíme si s ním – není třeba koně plácat, švihat nebo stresovat. Kde je potřeba pochvala, nešetříme s ní. Okamžitě dáváme koni najevo, jakou máme radost ze spolupráce a jak mu to hezky jde. On z našeho hlasu pozná, že se společná práce daří. Pohladíme místo divokého plácání po krku. Přistupujeme k nim s pokorou a s vděkem, že nám věnují svou sílu. Našim koním se kopyta upravují každé čtyři týdny a minimálně jednou ročně nás navštíví koňský zubař pan Plch, který to s koňmi náramně umí.
Mít koně je velký závazek a náročné poslání. Koně dokáží člověku věrně sloužit i přes vytrvalou a silnou bolest. Ale vzali byste si něco takového na svědomí? A přitom stačí ho jen opravdu soustředěně vnímat a vaše vlastní intuice vám řekne, zda se jedná o spokojené zvíře nebo koně s obrovským trápením. A mnoho lidí od koní se raději ani soustředěně podívat nechce…
![WP_20160629_004[1]](http://www.opidum.cz/wp-content/uploads/2016/06/WP_20160629_0041-575x1024.jpg)
![WP_20160630_002[1]](http://www.opidum.cz/wp-content/uploads/2016/06/WP_20160630_0021-1024x575.jpg)




















![WP_20160603_003[1]](http://www.opidum.cz/wp-content/uploads/2016/06/WP_20160603_0031-1024x575.jpg)

Nejnovější komentáře