Když jsem zhruba před rokem četla článek o farmářce, která si umývá vlasy moukou, říkala jsem si, že alternativa je fajn, ale zas nemusíme zacházet do extrémů, že ano. Pobavilo mě to a zapomněla jsem na to.

Letos v létě jsem na facebooku narazila na skupinu žen, které zcela odmítly používat chemii na vlasy a jedou na systému „no-poo“ (tedy „no shampoo“). Neuchvátily mě tolik ani ekologické a etické argumenty, jako fotografie krásných a zdravých vlasů.

Protože ráda experimentuji a pořád přemýšlím, jestli naše zaběhnuté zvyklosti nejdou dělat lépe a chytřeji, vyzkoušela jsem to a „umyla“ si vlasy těstíčkem z žitné mouky. A ejhle, vlasy krásné, čisté. Z pokusu se stal najednou zcela přirozený trend v naší péči o tělo a vlasy. Velice rychle mi začalo připadat normální umíchat si „šampon“ před mytím v mističce, vyklopit na hlavu, promasírovat, nechat působit a opláchnout. Receptur je mnoho. Mnohé ženy dokonce přišly na to, že jim stačí oplachovat vlasy jen čistou vodou a některé je pouze pečlivě vyčesávají kartáčem z kančích nebo sisalových štětin.

Momentálně u mě vítězí kašička z marockého jílu s několika kapkami arganového oleje. Na vyrovnání pH vlasů přidávám nakonec slabý octový oplach.

Místo chemického barvení jsem zvolila čistou hennu, protože mám prostě zrzavou barvu ráda. Ale přírodních barev na bázi henny a jiných bylin je celá řada a nadchla mě firma Khadi.

Kde vidím přínosy:

1. v koupelně ubyly lahvičky, které stojí hodně peněz a je těžké udržet je uspořádané
2. mám dobrý pocit, že nepodporuji firmy, které produkují šampony s minimálním množstvím přírodních a hodnotných ingrediencí, zato investují do reklamy
3. vlasy stačí mýt jednou až dvakrát týdně
4. vlasy vypadají zdravě a spokojeně