Musím napsat malý chvalozpěv na kosy a kosáčata z webu www.kosimesnadno.cz. Loni jsem si tam objednala krátkou 50 cm dlouhou kosičku a ergonomické kosiště. Nebyla to malá investice a mnozí se divili, jak jsem mohla za kosu dát tolik jako za elektrickou sekačku nižší třídy. Ale moje kosa (co vypadá spíš jak kosí mládě) prokázala nebývalé kvality a je jedinou kosou v Opidu, která opravdu kosí.

Včera jsem s ní vyrazila krotit plevel na tzv. spodní pastvině. Ta nám přebujela a v houští vykvetlých šťovíků a bršlice už pomalu nebyli vidět koně, natož koňské bobky a poztrácené masky proti hmyzu. Řekla jsem si, že posekám jen kousek – rekreačně. Ale jako vždycky, když vezmu do ruky kosu, nevím, kdy přestat. Dostanu se do tranzu a rytmický pohyb mě ukolébá do příjemného meditačního stavu. A tak se tak kývavě sunu po pastvině sem a tam, přemýšlím si, zpívám si. Mám obzvlášť ráda tento spirituál, který mi do rytmu kosení prostě pasuje. Ten pocit, když se stonky trav a plevelů setkají s ostřím dobře naklepané a nabroušené kosy a bez odporu se kácí k zemi, je návykový.

Když se z tranzu proberu, přichází ta těžší část – hrabání a odklízení trávy. Ale přišli dva pomocníci a poadařilo se nám větší část odklidit. A ještě jsme se u toho nasmáli, protože jsme zapěli pro změnu tuto.