Běhání s pejsky, s koňmi i bez nich mě postupně přivedlo k „bosé“ obuvi a nášlapu přes přední část chodidla. Léto nás naučilo, že nakonec boty nejsou potřeba vůbec. Že se dá bosky chodit na houby, na výlety a i do obchodů.
Víme, že řady bosonožců se utěšeně rozrůstají a máme radost, že jsme potěšení z bosé chůze také objevili. Je zvláštní zjistit, že naše chodidlo je uzpůsobeno k chůzi. Je osvobozující vyrazit si bez bot po dešti, projít všechny louže a nenechat se omezovat ani potůčky a jinými přírodními překážkami. Prostě jdete přes hory a doly a neřešíte, jestli si umáčíte boty a strávíte zbytek dne v mokrých botách a ponožkách.
Není lepší lék na stres a starosti, než zout boty a vyrazit do lesa na houby. Krásně se promasírují všechny akupresurní body na chodidlech. Člověk pak nemá pocit, že se hrne lesem jako tank, ale že je součástí ekosystému.
Bosá chůze s sebou nese i problém se sehnáním botek na dny, kdy přeci jen nějakou ochranu chodidla chcete. Naši kluci si rychle zvykli, že je prima, když jim nohu nic neomezuje a netlačí. Najednou cítí, že běžné botky vždycky někde tísní a dřou. Proto je asi jen otázou času, kdy u nás v Opidu uspořádáme kurz šití indiánských mokasínů s našimi přáteli – indiány Lidkou a Jendou.
Před pár dny si náš Jiříček s taťkou Jirkou vyšli bosky objevovat Lednicko-valtický areál. Jemně pršelo a oba si procházku v měkkém písečku moc užívali. Jiříček pohledy kolemjdoucích neřešil a na otázku „Ty, Jiříku, je to možný, že jsme tu bosky jen my dva?“ odpověděl: „Nene, ještě je tu bos támhleten pejsek.“
Včera jsme zařizovali nějaké nákupy v Čáslavi a opět jsme nechali boty doma. Bylo moc příjemné cítit pod nohama rozehřátou dlažbu i asfalt. Teprve teď si uvědomuji, kolik námahy navíc stojí ženu např. udržet při každém kroku na nohou módní letní pantoflíčky. Kolik svalů se zapojuje úplně nesmyslně, jen aby ta zbytečnost držela na noze.
Nejlepším potvrzením krásy bosé chůze jsou naše děti, které ji přijaly radostně a samozřejmě a užívají si s námi každý bosý kilometr.






Napsat komentář