Pocta mému muži

Dnes máme s mým chotěm 10. výročí svatby. Včera jsme spolu bilancovali naše vzestupy a pády, období, kdy jsme se jeden druhému odcizili a pak krásné období, kdy jsme se zase našli, znovu zamilovali a objevili ještě větší blízkost a propojení, než dříve. Sami jsme překvapeni tím, co zažíváme. A i když nás mohou zaskočit ještě různé životní výzvy a nepříjemnosti, sami cítíme, že zpátky, do stádia housenky, už se nevrátíme.

To všechno se mohlo přihodit jen proto, že jsme se snažili na sobě pracovat, růst, pěstovat schopnost milovat sami sebe a odpustit si. A to oba. Proto tímto děkuji svému muži Jiřímu za jeho výjimečnost, obrovskou sílu a duši válečníka, která mu umožnila porazit své největší nepřátele a démony, které měl sám v sobě. Vyvíjí se a zraje směrem k laskavosti a čistotě mysli, schopnosti radovat se ze zdánlivě prostých a běžných okamžiků, které se ale tím, že je prožíváme spolu, stávají magickými.

Děkuji mu, že mi důvěřoval, když moje srdce nasměrovalo celou naši rodinu k velikému skoku víry – opuštění městského bytu a zakoupení starého domu ve vesnici, kde bydlí celoročně jen deset rodin. Ráda pozoruji, s jakou radostí vklouzne do ušmudlaných montérek, popadne svou milovanou motorovku a jde chystat dřevo na zimu. Ta role přírodního muže, zemědělce a kutila mu prostě sedí.

Na kurzech se setkávám s mnoha muži a ženami. Vyprávíme si o životě a o vztazích. A vidím, že mnozí z nich prožívají životy tak, jako my dřív. Ten pocit, jako byste byli zaliti v betonu a měli jen úzký průzor ven. Tou škvírkou stíháte pobrat je uspěchanou každodenní rutinu, kypí ve vás vztek na všechno a na všechny nebo se naopak utápíte v sebelítosti. Mnozí lidé odhodili tu nepříjemnou skořápku, něco se v mozku sepnulo, duše se konečně nadechla, ale partner stále ještě v betonu trčí. A tak ho s sebou vláčí jak kouli na noze a modlí se za změnu.

Děkuji svému Jiřímu, že na něm můžu milovat a uctívat vše, co mužskému prvku v přírodě prostě patří – jeho sílu, schopnost a vůli tvořit a stvořené chránit, stabilitu. Také mu děkuji, že svou schopností uctívat vše, co je ve mně ženské, tyto moje atributy nechal vykvést do nebývalé krásy a kvality.

Děkuji za svobodu, kterou mi dává a trpělivost, kterou se mnou má a jeho ochotu vrhat se se mnou do dalších a dalších dobrodružství.

Třeba jednou sám napíše knihu nebo povede kurz pro muže o tom, jak zvítězit sám nad sebou, dovolit si žít šťastný a naplněný život a ve své ženě vidět dokonalou a zářivou bytost.

Děkuji, že mi ukázal, jaká nesmírná síla vznikne, když se spojí muž, který se nebojí být mužem, se ženou, která se nebojí být ženou.

Miluji Tě, Jiří!

A ještě k tomu je fešák :)