Za kopyty u pana Václava Vydry

Kdo byl u nás na víkendu s koňmi a nebo mě trochu zná, ví, že mě zajímá problematika koňských kopyt. No, „zajímá“ je slabé slovo. Spíše fascinuje a stále nutí k přemýšlení. Na kurzech zdůrazňuji, že většina zdravotních problémů dnešních koní pochází od kopyt a dalo by se jim relativně snadno předejít.

Vydala jsem se tedy na třídenní seminář s názvem „Život se zdravými kopyty“ do Institutu celostní péče o koně na statku Malčany. To je místo, které buduje a spravuje pan Václav Vydra, jehož postoj k bosým kopytům koní a bezudidlovému ježdění je znám i z médií. Protože cokoliv, co se neshoduje s „koňáckým“ mainstreamem, v sobě nese „komunikační rozbušku“ samo o sobě a pan Vydra byl ze strany koňáků i laické veřejnosti nejednou podroben kritice, byla jsem zvědavá, co na statku Malčany uvidím.

A s čím jsem z Malčan přijela?

• Seminář byl nesmírně propracovaný a informace podrobné, dobře strukturované a logicky podané. Přístup ke kopytům se opírá o práci německé veterinářky Hiltrud Strasser a dalších vědců, kteří již několik dekád zkoumají kopyta nejen našich, domestikovaných koní, ale i volně žijících koní z celého světa. Snaží se pochopit zákonitosti tvarování a funkce kopyt a řekla bych, že odvedli a odvádějí skvělou práci. I když kopyta studuji dlouho, teprve na tomto semináři jsem pochopila některé souvislosti a fyzikální vlastnosti kopytního mechanismu a celé koňské nohy. Ono totiž takové kopýtko není jen jakási bačkůrka, kterou má kůň na noze, jak to snadno vidí laik, ale propracovaný a dokonalý mechanismus, který má mnoho dalších funkcí a jehož vyváženost a zdraví přímo ovlivňují život koně. Protože domestikovaní koně nemají šanci si při životním stylu, který jsme jim vnutili, kopyta přirozeně obrušovat a udržovat ve fyzilogickém tvaru, musí nastoupit kopytář/podkovář, kopyto upravit a v mnoha případech, bohužel, rozhodne i přibít podkovu. Kam to vede v praxi, bohužel, ukazuje nízký průměrný věk koní v péči lidí a to, že většina z nich opustí svět předčasně proto, že si na zmrzačených kopytech dokulhá až na jatka a to ve svých nejlepších letech.

I v pošmourném a mokrém počasí stojí koníci na pevném povrchu a terén je nutí si procvičovat svaly i při chůzi do kopce a z kopce

• Areál v Malčanech je propracovaný a to s ohledem na zdraví a fyziologické potřeby koní. Primární důraz není na pohodlí jezdců a ošetřovatelů, jak je tomu v mnoha klasických a sportovních stájích. Koně jsou motivování k častému pohybu po různém povrchu, do jehož zpevnění a úpravy byly jistě investovány nemalé částky (což zná každý, kdo se snaží koně kvalitně a přitom přirozeně ustájit). V praxi to tedy vypadá tak, že koně nestojí v bahně a mají možnost stejnou měrou chodit po trávě, písku, štěrku, dlažbě, gumových rohožích apod. Systém krmení je nastaven tak, aby koně přijímali neustále seno a po malých dávkách i jádro a to vše za neustálého a pomalého pohybu, k čemuž byl kůň přírodou formován již od pravěku. Kritika, která se snesla na pana Vydru, se opírala o to, že koně kulhají. Podle toho, co jsem viděla na vlastní oči, to není pravda. Kulhají koně, kteří se do Institutu celostní péče dostanou proto, že mají výrazné problémy s pohybovým aparátem a majitelé je tam pošlou na zotavenou a to ve chvíli, kdy nad takovými koňmi už všichni veterináři zlomili hůl. Takoví koně jsou ustájeni zvlášť a dělá se pro ně takzvaně první poslední, aby se zvýšila jejich šance na zdravý život bez bolesti. Nikde jsem zatím neviděla tolik zdravých, pekně tvarovaných a vyvážených kopyt na jednom místě – a určitě ne v našich národních hřebčínech nebo na akcích typu Koně v Lysé apod. Pan Vydra osobně na statku pracuje, o koně pečuje a neštítí se žádné práce. Prioritou jsou zdraví koně a čistý a funkční areál, což při počtu třiceti koní je nějaké práce!
  

  Koně stojí frontu u automatu na jádro. Když dostanou hrst jádra, musí obejít areál propracovaným systémem cest a jednostranných branek. Tak nachodí potřebné kilometry pro zdraví.

• Víkendový kurz mě nadchl natolik, že jsem se přihlásila k dvouletému studiu oboru „Ošetřovatel kopyt“  a nesmírně se těším na další vědomosti a dovednosti.

Preparát kopyta. Není možné kopyto pochopit, dokud se nepodíváte dovnitř.

V posledních letech jsem dospěla ke smutnému názoru, že stav kopyt domestikovaných koní a zažité postupy péče o ně se dají směle nazvat obecně přehlíženým a akceptovaným týráním zvířat. Nevýhodou koní je, že trpí potichu a pro člověka pracují až do chvíle, kdy jim roky mrzačené nohy vypoví službu a dál to prostě nejde. Proto jejich utrpení zanikne ve vší té záplavě více viditelných týraných pejsků a kočiček, kožešinových zvířat atd.

Moc ráda bych se jednou dočkala dne, kdy se diskuze koňáků, ať už virtuální nebo skutečné, o úpravě kopyt, podkování atd. budou opírat o argumenty vycházející z biomechaniky kopyta, fyzikálního působení jednotlivých kostí, kloubů a šlach, chemických vlastností různých druhů rohovin v kopytě atd. Ve chvíli, kdy i příručky o péči o koně, které se snaží vzbudit dojem odbornosti a učí majitele koní, jak se o své čtyřnohé partnery starat, hlásají nesmysly a na fotografiích údajně zdravých kopyt ukazují kopyta očividně nemocná a deformovaná, nemá běžný majitel koně příliš šancí skutečně pochopit, co se jeho příteli a partnerovi děje s nohama a kde tkví příčina mnoha vracejících se a zdánlivě nepochopitelných zdravotních problémů.